Už je to tu zas. Chvíle, kdy je potřeba se rozhodnout. Musím se rozhodnout. Prostě musím. Nesmím couvnout jako minule. Už mě přece nebaví utíkat, nebo ano? Ne. Tak vidíš. Tak co s tím? Postavit se tomu. Ano, dneska se rozhodnu. Hodím do světa svůj názor na věc a budu si za ním stát. Jo, budu. I kdyby to stálo celou mou bytost zbytky všech sil, které jí ještě zbývají.
…
A co když mi to zas někdo pošlape. Co když si zase odplivnou, když půjdu kolem. Co když se mi budou smát?
Hm, nechám to na zítra. To bude lepší. Jo, jo, bude to lepší. Tak zítra. Určitě zítra. Zítra to musí vyjít. Musím se rozhodnout. Prostě musím. Nesmím couvnout jako dneska. Prostě hodím do světa názor na věc a budu si za ním stát.
A nebo radši ne.
Stejně to nemá smysl.
