,,Dobré ráno, je sobota, 11. února, pro některé den demonstrace, pro jiné den práce, ale já osobně doufám, že se budete válet, válet a válet, protože to je to, k čemu nás dnešní dnes vybízí. Takže, úspěšné válení!”
Budík začal vyvádět trochu dřív, než jsme si domluvili, ale když už mě takhle krásně budila paní z rádia, bylo by těžké jí odolat. Pustila mi k tomu starou známou vypalovačku, která mě silnýma rukama zatlačila zpátky do peřin proti mé vůli a donutila mě znovu zavřít oči. Druhé probuzení už tak dobré nebylo, protože výše zmíněná paní zjevně nabyla dojmu, že už to válení stačilo a pustila rokový flák od Ramsteinů. Geniální souhra náhod, že? Člověk by jí rád vyhověl a nevylézal z postele, ale když ona si to tak pokazí, až pak ani nemůžete mít výčitky, když ji proklínáte do desátého kolene. Nicméně ráno pro mě začíná 7:36, hned po Personal Jesus a mňaučení kluků.
Nedala jsem se. Přece si nenechám tak krásné ráno zkazit něčím tak přízemním, jako jsou Ramsteini?! Taková ostuda! Hned po nasypání granulí klukům jsem vypnula rádio a sabotovala vstávání dřív, než se rozjelo na plné obrátky.
Leč, Bůh to chtěl zřejmě jinak, nebo mám tak špatnou karmu, že mi ani o sobotě nedá pokoj. S každou sežranou granulí byli kluci víc a víc aktivní. Do půl hodinky jsem byla nucena vstát znovu a sbírat střepy po váze, kterou jsem dostala na Vánoce od babičky. Chudinka, nevydržela nápor čtyřnožců.
Trpělivý úsměv nevydržel moc dlouho. Jen jsem si lehla a položila hlavu na polštář, letěla jsem z postele jak čertík z krabičky. Tentokrát to tak trpělivě nešlo a kluci si od mé dlaně slízli pár dobře mířených ran. Leč misku na ovoce to slepit nedokázalo. Stav inventáře k dnešnímu dni? 0:2.
Po tomto traumatizujícím zážitku jsem rezignovala na veškerý odpočinek, zaujala jsem meditační pozici s knížkou v domnění, že konečně najdu klid v duši a začnu se oddávat harmonii v srdci. Tak nějak to alespoň říkal ten pán z meditačního centra v rozhovoru ve snídani s novou v šest hodin a patnáct minut ráno. Po necelých dvou minutách další rána. Tentokrát to odnesl hrnek s čajem, který jsem ve své nekonečné hlouposti nechala na lince s tím, že ho vypiju, až jeho obsah lehce zchládne. Má chyba. Odnesl to hrnek a koberec. Stav inventáře k dnešnímu dni 0:4.
Poslední zbytky trpělivosti mne donutily zůstat v klidu, znovu si vzít knížku a znovu to zkusit. Naposledy po dobrém.
Přiznávám, že nevím zcela přesně, jak se následující události seběhly, ale výsledkem mého snažení zůstat v klidu byl stav inventáře 0:6, k politému koberci se přidal politý gauč (nechala jsem si další šálek čaje na parapetu, já naivka hloupá). Rezignovaně uklízím střepy, zavírám kluky do přepravek a počítám do milionu a zpět. Prý je to dobré na uklidnění. No, nevím jak Vy, ale mě to štve ještě víc.
Jediný spásný nápad, který vznikl dnešního rána, je navštívit Ikeu a nahradit škody. Díky Bohu, že tam nejsou žádné kočky, ani přepravky, ani hrníčky s čajem nepříjemně balancující na parapetu, ani vázy po babičce a jiné zcela nepotřebné věci. S vizí zklidnění duše Vás tedy opouštím. Tak mě napadá, nebylo by na světě přece jen nuda, kdyby nebyly domácí mazlíčci tak domácky mazlící? A nebylo by přeci jen lepší zanevřít na zvěř a pořídit si akvárko s křečkem? Čert ví, každopádně moje nervy by snesly pár dní voraz. Lehké vybočení ze stereotypu ”Já kupuju, on ničí”. Zeptám se karmy.
pěknou sobotu a ještě hezčí víkend
Arenika
